Shagya-arab
Shagya-arab pochází z oblasti jihovýchodní Evropy, z
druhé poloviny 18. století. Vznikal ve slavných vojenských hřebčínech
rakousko-uherské monarchie a to v Mezöhegyesi, Radovci a Bábolně. V
dobách vlády Marie Terezie byl tehdejší chov koní
vlivem tureckých a nástupnických válek blízko zániku. Panoval nedostatek
dobrých remont pro potřebu armády a hlavním úkolem hřebčínů, zvlášť za
doby císaře Josefa II. , se stalo zlepšení stavu zemského chovu a
zajišťování vhodných plemeníků.
Shagya-arab byl ceněn vzhledem ke kráse, nezdolnosti a dobrým vlastnostem. Stal se příslovečným v celé armádě a středem zájmu byl chov všestranného a vytrvalého jezdeckého a zápřahového koně. Také v zemědělství byl vysoko hodnocen pro jeho skromnost a všestrannost.
Chovem koní, tehdy označeným za arabské plemeno se zabývaly obě původní shromaždiště a odchovná zařízení pro remonty v Kotzman (1774), později Radovec (1792), na jihovýchodě Maďarska hřebčín Mezöhegyes (1785) a hřebčín v Bábolně (1789). Cílem bylo vytvoření koně evropského typu, kostnatějšího s korektním fundamentem, mimořádně tvrdého a odolného. Od té doby je plemeno chováno po dobu 200let čistokrevně.
Postup v plemenitbě byl jednoduchý, avšak zvlášť úspěšný. Osvědčené klisny vojenských hřebčínů byly připouštěny originálními arabskými hřebci za účelem spojení předností arabské krve s krví evropského jezdeckého koně. Nákladné až odvážné expedice byly pověřeny nákupem pouštních originálních arabských, později zařazených kmenových hřebců. Podklad chovu tvořily klisny z Moldávie, Sedmihradska a oblastí dnešní Ukrajiny. V hřebčínech byl kladen zvláštní zřetel na zachování základního stáda klisen. Bylo dosaženo rychlého rozvoje, což umožnil vzorně organizovaný provoz a početná stáda koní. Až na malé výjimky nesměly být plemenné klisny nakupovány. Evidence chovu probíhala příkladně a z tohoto hlediska lze dnes sledovat výstavbu jednotlivých rodin v některých případech zpětně až do roku 1775.
V poměru ke značnému počtu tehdy využívaných originálních arabských hřebců se podařilo pouze relativně malému počtu z nich založit stávající kmeny. K nejstarším přísluší Siglavy (1811), Amurath (1892), Shagya (1830), Gazlan-Gazal (1840), Dahoman (1846), Jussuf (1869), Koheilan (1876), OˇBajan (1881), Hadban (1881), Siglavy Bagdady (1895), Mersuch (1898), Kemir (1905). Později založené jsou Kuhaylan Zaid (1923), Kuhaylan Haifi (1923), Kuhaylan Afas (1930), Nedjari (1926), El Sbaa (1920). Jejich odchov byl na základě cílevědomého postupu označován příslušnými jmény a náležitým výžehem v levé sedlové krajině koně.
Po první světové válce byla vzácná stáda koní rozdělena mezi nástupnické státy monarchie: Polsko, Československo, Rakousko, Rumunsko, Maďarsko a Jugoslávii. Shagya-arab byl chován nejenom v Bábolně a Radovci, ale také v Pibru, Topolčiankách, Janowě Podlaski, Karadjordjevu, Borike, Kabiuku, Mangalii a Rusetu, abychom jmenovali ty nejhlavnější hřebčíny.
Název Shagya-arab je převzat po hřebci Shagya, kterého dovezl v roce 1836 baron Eduard von Herbert do Bábolny. Byl to medový bělouš, mimořádně kostnatý a souměrných tělesných tvarů o kohoutkové výšce hůlkové 160cm. Narodil se v roce 1830 a byl získán od beduínského kmene Bani Saher v Sýrii. Jeho kmen se rozšířil po celé Evropě a dosáhl tím největšího zastoupení v původech arabských koní. V současnosti dochází k častému nepochopení, neboť i koně ostatních kmenů jsou označování názvem Shagya-arab. Podmínkou je, že koně pojmenované Shagya-arab musí v minulosti příslušet k plemenným knihám hřebčínů v Radovci, Mezöhegyesi a Bábolně a odpovídat chovnému cíli.
Shagya-arab je samostatné historické plemeno, které vzniklo na základě přesně vymezeného chovného cíle. Podle předpisů tehdejšího ministerstva zemědělství a nadřízeného úřadu pro chov koní měla regenerace chovu postupovat bez přílivu cizí krve. Tu a tam se však projevil nedostatek ušlechtilosti a za účelem osvěžení krve se pomýšlelo na použití arabských plnokrevníků. V současné době jsou arabští plnokrevní hřebci podrobeni přísné selekci. Musí být akceptování komisionelním výběrem a podrobeni zkoušce výkonnosti. K zabránění přílišného používání arabských plnokrevníků bylo přijato opatření stanovující podíl nejvýše 9 arabských plnokrevníků ze šestnácti koní zastoupených ve IV. generaci v rodokmenech Shagya-arabských koní. Cílem zůstává zachování stavby těla a mohutnosti, ve smyslu všestranně upotřebitelných koní. Vedené opatření by mělo ovlivnit především začínající chovatele, kteří projevují náklonnost k využívání arabských plnokrevníků ve dvou až třech generacích za sebou, čímž opouštějí již vyzkoušený a žádoucí směr chovu.
Shagya-arab je kůň, který odpovídá kvalitám arabského koně. Ve svém rámci a kostnatosti však normy stanovené pro arabského plnokrevného koně výrazně převyšuje. Už z tohoto hlediska je vhodný pro většího i těžšího jezdce. Je koněm s mimořádným pohybem, je vytrvalý a má přirozené skokové schopnosti. Navíc se hodí i k zápřahovým účelům.
Shagya-arab má být pohledný a vyvážený, s ušlechtilým výrazem, dobře tvarovaným krkem jezdeckého koně, nápadnou horní linií, dlouhou zádí a neseným ohonem. Končetiny se požadují kostnaté a v kloubech suché. Velký význam je kladen na prostornou, elastickou a korektní mechaniku pohybu ve všech třech základních chodech. Je nutno usilovat o dosažení kohoutkové výšky hůlkové minimálně 148-160cm a obvod holeně ne menší jak 18cm.
Shagya-arab má svým zevnějškem, temperamentem a charakterovými vlastnostmi splňovat požadavky ušlechtilého, výkonného, rodinného, vyjížďkového koně, také soutěžního a honebního koně a koně velice vhodného pro distanční jízdy.
Autor Otto Dlabola.
Shagya-arab byl ceněn vzhledem ke kráse, nezdolnosti a dobrým vlastnostem. Stal se příslovečným v celé armádě a středem zájmu byl chov všestranného a vytrvalého jezdeckého a zápřahového koně. Také v zemědělství byl vysoko hodnocen pro jeho skromnost a všestrannost.
Chovem koní, tehdy označeným za arabské plemeno se zabývaly obě původní shromaždiště a odchovná zařízení pro remonty v Kotzman (1774), později Radovec (1792), na jihovýchodě Maďarska hřebčín Mezöhegyes (1785) a hřebčín v Bábolně (1789). Cílem bylo vytvoření koně evropského typu, kostnatějšího s korektním fundamentem, mimořádně tvrdého a odolného. Od té doby je plemeno chováno po dobu 200let čistokrevně.
Postup v plemenitbě byl jednoduchý, avšak zvlášť úspěšný. Osvědčené klisny vojenských hřebčínů byly připouštěny originálními arabskými hřebci za účelem spojení předností arabské krve s krví evropského jezdeckého koně. Nákladné až odvážné expedice byly pověřeny nákupem pouštních originálních arabských, později zařazených kmenových hřebců. Podklad chovu tvořily klisny z Moldávie, Sedmihradska a oblastí dnešní Ukrajiny. V hřebčínech byl kladen zvláštní zřetel na zachování základního stáda klisen. Bylo dosaženo rychlého rozvoje, což umožnil vzorně organizovaný provoz a početná stáda koní. Až na malé výjimky nesměly být plemenné klisny nakupovány. Evidence chovu probíhala příkladně a z tohoto hlediska lze dnes sledovat výstavbu jednotlivých rodin v některých případech zpětně až do roku 1775.
V poměru ke značnému počtu tehdy využívaných originálních arabských hřebců se podařilo pouze relativně malému počtu z nich založit stávající kmeny. K nejstarším přísluší Siglavy (1811), Amurath (1892), Shagya (1830), Gazlan-Gazal (1840), Dahoman (1846), Jussuf (1869), Koheilan (1876), OˇBajan (1881), Hadban (1881), Siglavy Bagdady (1895), Mersuch (1898), Kemir (1905). Později založené jsou Kuhaylan Zaid (1923), Kuhaylan Haifi (1923), Kuhaylan Afas (1930), Nedjari (1926), El Sbaa (1920). Jejich odchov byl na základě cílevědomého postupu označován příslušnými jmény a náležitým výžehem v levé sedlové krajině koně.
Po první světové válce byla vzácná stáda koní rozdělena mezi nástupnické státy monarchie: Polsko, Československo, Rakousko, Rumunsko, Maďarsko a Jugoslávii. Shagya-arab byl chován nejenom v Bábolně a Radovci, ale také v Pibru, Topolčiankách, Janowě Podlaski, Karadjordjevu, Borike, Kabiuku, Mangalii a Rusetu, abychom jmenovali ty nejhlavnější hřebčíny.
Název Shagya-arab je převzat po hřebci Shagya, kterého dovezl v roce 1836 baron Eduard von Herbert do Bábolny. Byl to medový bělouš, mimořádně kostnatý a souměrných tělesných tvarů o kohoutkové výšce hůlkové 160cm. Narodil se v roce 1830 a byl získán od beduínského kmene Bani Saher v Sýrii. Jeho kmen se rozšířil po celé Evropě a dosáhl tím největšího zastoupení v původech arabských koní. V současnosti dochází k častému nepochopení, neboť i koně ostatních kmenů jsou označování názvem Shagya-arab. Podmínkou je, že koně pojmenované Shagya-arab musí v minulosti příslušet k plemenným knihám hřebčínů v Radovci, Mezöhegyesi a Bábolně a odpovídat chovnému cíli.
Shagya-arab je samostatné historické plemeno, které vzniklo na základě přesně vymezeného chovného cíle. Podle předpisů tehdejšího ministerstva zemědělství a nadřízeného úřadu pro chov koní měla regenerace chovu postupovat bez přílivu cizí krve. Tu a tam se však projevil nedostatek ušlechtilosti a za účelem osvěžení krve se pomýšlelo na použití arabských plnokrevníků. V současné době jsou arabští plnokrevní hřebci podrobeni přísné selekci. Musí být akceptování komisionelním výběrem a podrobeni zkoušce výkonnosti. K zabránění přílišného používání arabských plnokrevníků bylo přijato opatření stanovující podíl nejvýše 9 arabských plnokrevníků ze šestnácti koní zastoupených ve IV. generaci v rodokmenech Shagya-arabských koní. Cílem zůstává zachování stavby těla a mohutnosti, ve smyslu všestranně upotřebitelných koní. Vedené opatření by mělo ovlivnit především začínající chovatele, kteří projevují náklonnost k využívání arabských plnokrevníků ve dvou až třech generacích za sebou, čímž opouštějí již vyzkoušený a žádoucí směr chovu.
Shagya-arab je kůň, který odpovídá kvalitám arabského koně. Ve svém rámci a kostnatosti však normy stanovené pro arabského plnokrevného koně výrazně převyšuje. Už z tohoto hlediska je vhodný pro většího i těžšího jezdce. Je koněm s mimořádným pohybem, je vytrvalý a má přirozené skokové schopnosti. Navíc se hodí i k zápřahovým účelům.
Shagya-arab má být pohledný a vyvážený, s ušlechtilým výrazem, dobře tvarovaným krkem jezdeckého koně, nápadnou horní linií, dlouhou zádí a neseným ohonem. Končetiny se požadují kostnaté a v kloubech suché. Velký význam je kladen na prostornou, elastickou a korektní mechaniku pohybu ve všech třech základních chodech. Je nutno usilovat o dosažení kohoutkové výšky hůlkové minimálně 148-160cm a obvod holeně ne menší jak 18cm.
Shagya-arab má svým zevnějškem, temperamentem a charakterovými vlastnostmi splňovat požadavky ušlechtilého, výkonného, rodinného, vyjížďkového koně, také soutěžního a honebního koně a koně velice vhodného pro distanční jízdy.
Autor Otto Dlabola.